KONTAKTY
NOVINKY
NEJPRODÁVANĚJŠÍ
Úvod » Reflexe čtenářů
Dobrý den Pjére,
jsem nadšená Vaší novou knihou.
Milan Buchta je šťastlivec, že může být Váš vydavatel.
Od chvíle, co jste se o ní poprvé zmínil, jsem se na ní neúměrně těšila. Samotné mi to přišlo divné. Teď vím, že něco ve mně dobře vědělo proč.
Některé přednášky pořádáte pro mně a teď jste mi napsal knihu :).
Já a mnoho dalších lidí si z přednášek odnášíme tenhle pocit, že je mi to přesně na míru, přitom si vzájemně nepřekážíme a nikomu neubylo, přesně, jak to píšete v textu.
Téma zpravidla odpovídá tomu, co zrovna řešíme, většinou zmíníte výrazné sny moje i mých přátel a přednášku zveřejníte v nejvhodnější okamžik.
S knížkou je to stejně.
Byla jsem obdarovaná už tím, že jste před koncem roku zveřejnil přednášku Na téma které přijde samo.
Je pro mně velmi silná a věděla jsem o několika přátelích, pro které bude stejným darem.
Když popisujete zážitky z vyšších sfér, je neuvěřitelné, jak současně běží myslí analogie s mezilidskými vztahy, psychologií.
Čtení mi vyvolávalo neznámé obrazy u kterých jsem měla radostný pocit rozvzpomenutí...
(Podobně Den svatého Ignora zvedal při čtení kaly ze dna - teď ho s chutí konečně dočtu.)
Mám dojem, že tohle je Vaše zvláštní schopnost, ty knihy jsou opravdu léčivé.
Měla jsem podezření od začátku, jak to bude se sebevraždou, všimla jsem si "pušky, která visela na zdi v prvním záběru" a bylo mi jasné, že z ní vystřelíte a udělal jste to nádherně.
Taková laskavost a humor.
Je to skutečný horor, ale na mně působil velmi konejšivě. To považuji za velké umění. Vyděsit nebo rozplakat není takový kumšt.
Patří mezi knihy, od kterých se nemůžu odtrhnout a zároveň trpím vědomím, že čím víc budu číst, tím dřív to skončí.
Obsahem i formou jste přesně vyvážil část Pavla Černého.
Myslím, že bez toho bych jí snad nedovedla uchopit a přiblížit se porozumění.
Doslov pana Chrze a Váš spolu krásně komunikují.
Už v Povedeném kacíři jsem vnímala, jaký je to jemný člověk, na tohle místo asi ten pravý.
Mám pocit, že v té knize nemáte zbytečné slovo.
Je to velká věc, jsem ráda, že mám toto unikátní první vydání s malými písmeny.
Na takový text je třeba mít v pořádku vnitřní zrak, co už je proti tomu malý font :).
Grafická úprava se mi moc líbí. Ostatně, myslím, že přesně takhle to váš grafik zamýšlel.
Sama jsem kdysi "v minulém životě", když jsem měla ostříží zrak, tvrdošíjně používala malé fonty.
Pak mě život brýlemi poučil, proč mě to klienti nutí předělávat.
Z celého srdce děkuji za to, co jsem s Vaší knihou zažila a ještě zažiju.
Mějte se pěkně, ať se Vám dobře daří.
=============
RECENZE In Deos (2021) / Zbynek Konvicka
Supervýtah do duchovních sfér a spirituality
Pokud se věnujete trochu sami sobě a duchovní cestě, tak vám kniha slibuje jízdu, jakou jste možná dosud nezažili, to mi věřte. Podtitul tam není také jen tak pro legraci nebo z marketingových účelů. To, poznáte sami, jestli se do četby pustíte. Jestli vás na stránkách knih dokáže třeba Mistr Stephen King vyděsit k smrti, tak vězte, že na stránkách IN DEOS, pokud se do knihy skutečně ponoříte, budete prožívat všechny možné emoce, které ale strachem či děsem z neznámého či nepoznaného rozhodně nebudou končit. Záleží také na vašem naladění a otevřenosti tomu, co nás přesahuje.
Knihu jsem zhlt za tři večery. Začátek sice pojednává o dost dramatickém partnerském vztahu a moc nenapovídá tomu, co se děje dále... Ovšem pak je to tedy horská dráha. Po knize Psychologie souhlasu od samého autora snad ještě hutnější filozoficko-duchovní text, při němž má vaše představivost a imaginace co dělat, aby stíhala autorovu peru a myšlenkám. Pjér se tu dostává totiž do sfér, levelů či úrovní, o nichž většina lidí nebude mít šajn dle mého, a bude se snažit pochopit a uchopit často těžko sdělitelné a představitelné - samu podstatu Boha a božství. Přesto se Pjérův vhled do této sféry zdá velmi projasněný a srozumitelný, i když to dá při četbě zabrat a nutí vás to hodně se zastavovat, nechat ho na sebe působit a doslova se do něj ponořit. Tady nic neuspěcháte, pokud chcete mít z četby požitek a vlastní aha efekty. Možná to je pouze můj dojem, ale tak, jak jsem text vnímal, tak se dostává do takových sfér, že převyšuje, obohacuje a dává dost jinou perspektivu na Boha a božství, daleko hlubší než je zkušenost či možnost mnohých z nás smrtelníků. Zároveň ale svým způsobem uklidňuje, ale může leckoho i zneklidňovat - dle každého osobní zkušenosti. Každopádně je tato kniha supervýtahem do vysokých pater spirituality či duchovních rovin, kde jste už jen a jen sami za sebe.
=============
Milý Pjére,
posílám další pozdravení a velké poděkování za tvoji novou hororovou knihu :-). Poslední týden dva jsem se chodila na Modrou bránu dívat snad denně. Cítila jsem, že je kniha na spadnutí a že je opravdu načase se s ní seznámit. Opravdu vše chodí v přesném načasování…
Když knížka přišla, dala jsem ji do šuplíku s tím, že si ji dám pod stromeček. No to se nedalo vydržet :-). V šest večer jsem se do ní začetla, v jedenáct šla spát a ráno v pět už jsem nemohla dospat, abych pokračovala v četbě. Jedním slovem nádherné, živoucí a přitom otřesné (ve významu třesoucí se mnou :-) ) a mrazivé. Aha, to je více slov…
Po prvních stránkách se mě manžel ptal, jaký to je a já se smála, že to zatím vypadá jako typický román od Patrika Hartla, kdo s kým kam šel do hospody :-). Pak mi ale začal být děj povědomý a došlo mi, že ses skutečně odhodlal k komu, co sis předsevzal: napsat o svém prvním manželství knihu. Nečekala jsem to ve spojení s pojetím zkoumání Vesmíru, ale musím říct, že to sedlo. Uvědomila jsem si na tvém příběhu, že i moje zkušenost s psychopatem (mojí mámou) mi dala silný impuls „tomu všemu porozumět“. A že přítomnost jedu ve mně je ještě stále aktuální. Přesun do „světa za Sluncem“ byl opravdu silný zážitek, jako i celý pobyt v něm. Rozbrečely mě dvě místa příběhu: slib, že se do našeho světa budeš vracet tak dlouho, dokud budou ještě někteří lidé na cestě (jako bych měla podobný závazek i v sobě) a hlavně uvědomění, jak mám vše v rukách a jen já volím jakou „kvalitu života“ vyberu. Co chci žít? Bídu pozlaceného otroctví nebo prostou nádheru Božství? S adventem dost dobrá otázka :-)
Také chci poděkovat, že jsi (alespoň okrajově) zmínil moje favority VĚDOMÉ NEKONÁNÍ a NEVĚDOMÉ NEKONÁNÍ, když jsi vysvětloval blaženost. Nepřestanu ti být nikdy vděčná za to, že jsi mě s tímto úžasným principem 3+1 seznámil :-).
A pojetí Božství skrze Pavla Černého? Tušila jsem to z tvého vyprávění, dost se podobá pojetí, které znám z knih od Abdruschina (Poselství grálu). A mám vyzkoušeno, že co mi přijde nezávisle na sobě z více stran a zdrojů, je moje cesta. No popravdě pojetí černošky z knížky Chatrč, mi byla podstatně milejší, ale můžem si povahu Božství vybírat? V nějaké meditaci mi přišlo, že i jo, že každý máme svůj Vesmír včetně svého pojetí Boha, ale u sebe tuším, že bych měla sklony si zase něco nalhávat a barvit na růžovo a vyhýbat se Pravdě…tak to mi za to nestojí :-).
Pravda je, že se teď, když ve mně doznívají všechny dojmy z tvé knihy, těším na advent a svátky, kdy bude opět skvělé načasování na to, abych si vše osobně promeditovala a prozkoumala. Moc se těším.
P.S. Mám pocit, že blázinec, je už všude okolo, takže jak píšeš, bude skvělá zábava :-)))
=============Ahoj Pjére,
jak jsme čekala, včerejší mail byl jen začátek. Teď jsem dokončila první rozjímání s tvojí knihou a JE TO PRO MĚ NAPROSTÝ PRŮLOM.
Nejdřív ale odpovím…malá písmenka mi nevadí, možná dokonce naopak. Na blízko vidím dobře, na dálku mám problém. Manžel si toho všimnul, když do knížky nahlédl, ale mně se to čte dobře, písmo je takový až žensky uhlazený, to mně, jako ženě, dělá dobře. Nezmínila jsem ani fotografie. Tam jsem měla chvilku problém s černobílým vnímáním vesmíru, než jsem se do nich víc ponořila, abych uviděla, že svět mezi černou a bílou je naprosto dokonalej a nejde mu upřít nic na jeho kráse a vyjádření. Vždyť prý takový skutečně je, to jen náš mozek si odstíny šedi promítá do barev :-).
Pjére, nedokážu asi vůbec popsat, co jsem před chvílí prožila. Mým hnacím motorem bylo najít v knize tušenou odpověď na můj problém – přejídání. Styděla jsem se za to, brala to vždy jako svoje největší selhání, i když jsem se dopátrala, že je to přirozený projev posttraumatického syndromu. Večer jsem měla něco jako žlučníkový záchvat a ráno jsem se vzbudila úplně zbitá a s odhodláním nasadit EFT a „ opravit“ se jednou pro vždy. Chvilku po ponoření se do sebe jsem ale musela otevřít tvoji knihu a pak také sáhnout po papíru a tužce. Spustil se mi obdobný rozhovor, jaký jsi vedl v knize Ty a Pavel. Popsala jsem hodně listů a hlas mě průběžně nabádal, ať listuji v Tvé knize. Vždy tam byla další indicie. A vše se točilo kolem mylného přístupu ke svému stínu a hlavně kolem toho, že není třeba nic v životě třídit na dobré a špatné (a s tím jsem se dost prala), že můžeme žít Život celistvě, že klíč je v tom, procházet vrstvy, situace, dimenze kontinuálně, bez toho, aby člověk ztratil vědomí sebe sama!!! V tomto „stavu“ není třeba plancat energií na obrany, uhýbání a snahu chránit se. Není třeba třídit a vyrábět další dualitu a je možno se naplno ponořit do Jednoty….S MAXIMÁLNÍ DŮVĚROU VE STVOŘITELE, která do mě přirozeně natekla při listování Tvojí knihou a která ve mně NĚCO prolomila po znovupřečtení kapitoly Jiný život. Slzy mi tekly po tváři a já vnímala, že se ve mně otevírá archetyp Otce s jeho léčivou silou v mnoha vrstvách. Najednou to bylo úplně zřetelný, to je TO, co mi chybělo. TO, co vyjadřuje vše Otcovské, vše od mého táty až po Boha.
Došlo mi, že všechny tvoje knihy mi léčily a rozvíjely mého vnitřního muže. Ale tahle kniha je jiná, hojí všechny roviny Otce. Můžu v ní zůstat ženou a nechat se hýčkat Otcovskou energií a ochranou, moudrým vedením a přílivem hojnosti všeho, po čem má Duše touží. Pocit dosud nepoznaný…
Jak symbolické, že knihu napsal Petr a Pavel :-). Jak léčivé otevřít se Otcovskému archetypu ve Vašem vzácném podání. S obrovskou vděčností DĚKUJI.
Rozsvítili jste mi den, rozsvítili jste mi Život :-)
=============
Chtěl bych se s Vámi podělit o mou zkušenost s knihami Pjéra.
Pro mne je čtenářsky nejpříjemnější Zmrdztvýchvstání u něhož si reálně dovedu představit, že takto jako lidské společenství fungujeme. Nejpřínosnější je pro mne Psychologie souhlasu, která ve své ryzosti vysvětluje jednotlivé elementární typy našich vnitřních souhlasů srozumitelnou formou, tedy za předpokladu, že se "prokoušete" ke kulminantu obsahu, což dá sice práci, ale má to svůj význam (žádné poznání není "zadarmo"). Titul s nímž se nejvíce ztotožňuji, respektive má duše, je Indián, pomohl mi pochopit sám sebe, niterní pohnutky pro mé pocity touhy TO udělat, jít si za tím - intuice. Den svatého Ignora. Ufff. Ignora považuji v některých aspektech a kapitolách za geniální sondu do stávající lidské společnosti (kapitola "jalového žvanění" je úchvatným popisem/příkladem, toho co nám nejen média tak rafinovaně podávají jako nezastupitelná fakta, přitom jde o žvásty) a v jiných je Ignor hodný ignorování (pokud se nechcete zbláznit), protože je třeba brát v potaz kontext vzniku románu a tou je dle vlastních autorových slov jeho osobní psychospirituální krize. Nicméně ještě zbývá Cesta....a ta je pro mne milým vhledem do duše probouzejícího se člověka.
Na všech Pjérových knihách oceňuji v principu to, že mají hodnotu větší, nežli je hodnota papíru na kterých jsou knihy vytištěny, což se o mnohých jiných knihách podobného obsahu nedá nejenže říci, ale ani naznačit :-D
David Kopal
=============
Zmrdztvýchvstání
Milý Pjére,
Před pár měsíci sem si u vás ve stanu koupila knihu s tím, že budete rád když vám k ní napíšu svůj zážitek ze čtení.
A tak sem čekala dokud neuzraje chvíle, kdy budu moct vyjádřit úplnější pocit, než že bych řekla: "hm výborná kniha."
To v čem vidím její skutečný význam je fakt, že ji napsal muž, vašeho věku s tak různorodými zážitky v rámci mezilidských vztahů, že její sdělení je uvěřitelné, protože vy sám víte jakej byl bolševik, revoluce, ale taky doba pak a teď a neprožil jste ji jako uznávaný odborník, ale jako muž co zdá se mi, se propadal do hlubin blízkých tomu, co někdo označuje jako psychické poruchy, až pak přišlo uznání, ale v tý době už jste uměl nosit vodu a šťípat dříví. ( Záměrně používám vaše oblíbené věty)
Já osobně miluju knihu od C.P. Estés Ženy které běhaly s vlky... Ale jsem šťastná za Vaši knížku a vaši práci, protože se na mě obracejí muži a ptají se mě na věci týkající se života a já jim nemůžu nabídnout mužský pohled. V tu chvíli zmiňuji vás, protože mě baví způsob jakým nabízíte svůj pohled na život. Je to od vás nabídka, ne dogma... Je to podobný bájím, volíte slova tak, abyste mohl inspirovat ale nemanipulujete. Pro tohle všechno je ta kniha vzácná, pro všechna skrytá moudra a postřehy a sdělení v rovině, která může být přijata nenásilnou formou a může lidi proměnit jako jednotlivce a společnost.
Knížku má můj kamarád a když jsme si volali naposledy, smáli jsme se tomu, jak mi pořád opakovaně chtěl volat kvůli různým větám z vaší knížky... Proto jak ho nadchla.
Baví mě, že ji můžu s klidem doporučit "normálním" mužům co zatím neobjímají stromy a nemluví s kameny.
Baví mě to proto, že mi připadá situace mezi muži a ženami vyhrocená z různých důvodů a i když vaše knížka je záměřená jinak, dokáže v lidech nastartovat jiné vnímání... A to stačí...
Jsem si jistá, že člověk od určité chvíle úplně nemůže říct, že je autorem, ale jeho zásluha je v ochotě jít v souladu se životem i když je to někdy velmi náročný, aby pak mohl čarovat se slovy a poslat ty dary dál a zároveň pořád zůstat tím, kdo nosí vodu a štípe dříví.
Za sebe děkuji a těším se na setkání.
Miriam
===
Ahoj Pjére,
čtu teď podruhé tvoji knížku a je to přesně tak, jak říká Milan. Je to úplně jiná knížka než poprvé. Už nemůžu číst celé odstavce najednou, ale čtu po větách. Přečtu větu, pak se dívám ven do stromů a další větu... Uvědomuji si s obrovskou vděčností, co tady pro nás děláš. Připadala jsem si jak mimozemšťan, který přistál na tuhle planetu, nevěděl, jak to tady chodí, a tak přijal tu hierarchii bezmoci, která tady vládne. Naštěstí jen na povrchu, protože uvnitř bylo vždycky něco jiného, původního, které na mě nesměle ťukalo a hlásilo se ven. A když čtu ty tvoje knížky, tak to původní vevnitř má najednou spojence venku a může v klidu ven.
A za to ti děkuji, děkuji, děkuji. A taky děkuji Jardovi a Milanovi. Už je na čase otevřít oči a srdce a spojit se vevnitř i venku. Děkuji ti za tu úlevu.
Přeji ti hezké dny a slunce v duši.
=============
"...Jen v krátkosti se zmíním o Zmrdztvýchvstání. Kniha mě vtáhla, pohltila, transformovala. Nějak se stalo, že nemám potřebu vydávat zvuky(mluvit)..."
=============
Milý Pjére,
moc Vás zdravím.
Dnes jsem dočetla Vaši knihu a jak jsem slíbila, píši své dojmy. Příběh jako takový je opravdu svěží a čte se moc hezky od první (nikoli dvacáté) stránky až do konce. Moc se mi líbila souhra několika dějových rovin i krátké kapitoly, které jste pro jednotlivé roviny použil. Díky tomu jsem mohla rychle přepínat a neztrácet kontakt se žádnou z postav. Děj mě od začátku do konce opravdu bavil. Vlastně jsem obsah knihy vnímala hned v několika rovinách:
1) Když jsem v sobě objevila schopnost ptát se a nechávat přicházet odpovědi, dospěla jsem ke stejnému závěru jako Vy, tedy že nejvíc pro Zemi můžu udělat rozvíjením Vědomí a udržováním co nejvyšších vibrací (Lásky) a že odporem jen posiluji to, proti čemu bojuji. Díky přednáškám jsem postupně začala chápat a všímat si, kdy se chovám jako android a kdy na situaci odpovídám alespoň trochu vědomě a svobodně.
2) Musím říct, že pro mě byla úplně nejsilnější pasáž, kdy jste v závěru dorazil do domu Olafa a Emy ke kulatému stolu. Tady se mě zmocnilo silné dojetí a vnímala jsem nevyjádřitelnou touhu po Domově. Přijde mi, že jste se hoooodně promítl i do postavy Olafa a našla jsem Vás i v úžasném otci Emy. Děkuji za všechna ta moudra a vhledy, která jste do příběhu vetknul a podělil se s námi o Váš nejintimnější Svět. Píšete v jednom z příběhů o znovu překonávání vlastní důležitosti (pád ze žebříku), ale na mě v celé knize působíte především jako někdo, kdo překonal i pózu falešné skromnosti. Jak osvěžující :-)
3) V mnoha bodech příběhu jste mi mluvil z duše. Druhé místo v knize, kde jsem měla v očích slzy, bylo v kapitole Hluboká zranění, kde Ema popisuje svoje dětství. Také už vím, jak hojivé je dovolit si se ze všeho vybrečet… Postava Emy mi byla i jinak v mnohém blízká a je určitě fajn, že jste ji nechal promlouvat i skrze ženu – Vlaďku. Bylo by toho moc, co všechno by se dalo o knize říct, čím vším na mě zapůsobila… Doslova milé bylo například rozeznávat skutečná místa, která v příběhu popisujete. Někdy musím zavítat do Vaší hospody, tolik už jste o ní vyprávěl, že jsem skutečně zvědavá vidět tu úžasnost na vlastní oči a zažít tu atmosféru.
Také jsem se ještě nezmínila o nádherných ilustracích. Ke knížce se skvěle hodily a ladily.
S velkým poděkováním
Hanka
=============
Den Svatého Ignora
Dobrý den Pjére, dneska jsem si donesla domů nové vydání Ignora. Vynechám teď komentář k textu, který jsem už asi říkala - no prostě skvělá kniha. Teď bych chtěla vyjádřit radost nad ilustracemi, dokonce až pocit velkého uměleckého zážitku,mnohdy údivu, úžasu nad zpracováním, symbolickým vnesením obsahu ... prostě nádhera. Vyřiďte prosím panu Babkovi, že mě velmi potěšil.
A i Vy a všichni, kdo v tom mají prsty, že to takhle dopadlo - Díkybohu! ;-)
Martina
=============
Psychologie souhlasu
Na obálce knihy Svatého Ignora se píše, že je to léčivý román...(pravda je, že se hned zařadila mezi první příčky nejlepších a nejbizarnějších knih).
Souběžně s ním jsem ale prostudovala knihu Psychologie souhlasu a více léčivá kniha se mi do rukou v této fázi života snad dostat nemohla...dala mi odpověď na spoustu otázek, které člověk vnitřně probírá a neumím toliko popsat. Jakoby udělala nějaký druh vnitřní korektury, kterou jsem tak potřebovala, navíc psaná jazykem blízkým duši. A taky, a to mi prišlo zajímavé nejvíc, je tam za slovama cítit Bytí, které místama prosakuje víc než na jiných místech, a ty části, kde je to cítit víc jsou také více osvětleny a mluví skrze ně Pravda, která je jako světelný šíp vystřelen do hlubiny člověka...
Taky se potvrdila síla intuice a pocitu, že máte na ledacos odpověď...jak velebný je Vesmír a v jak nepředvídatelných událostech nám zjevuje svou milost!
Ráda bych tímto projevila vděčnost velikou za tuto práci, kterou jste věnoval lidem a kterou děláte.
Se srdečným pozdravem,
Gabriela